PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už na minulém havraním albu se předvedli INCUBUS v parádní formě. Do té doby byla tahle parta jen poněkud plytkým, mediálně nadhodnoceným artiklem hrajícím na obě strany, který měl honičům trendů zdůraznit, že se tehdy populární nu-rock dá zahrát poněkud méně nabubřelým způsobem, než jak nám bylo prezentováno mnoha zaoceánskými panáky z kapel, jejichž trvanlivost nebyla větší než trvanlivost televizní reklamy na jejich produkt. Vkusnost a zajímavost z „A Crow Left Of The Murder“ (2004) jim však vydržela po celé poslední dva roky a tak mohu s klidným svědomím prohlásit jejich letošní novinku „Light Grenades“ (2006) za přinejmenším velmi dobrou nahrávku, které chybí k impozantnosti předchůdce skutečně pramálo.
Možná to byla právě různorodost minulé desky spojená s vynikajícími nápady, co udělalo z INCUBUS kapelu trvanlivého rázu. Tehdejší songy, které stály samy o sobě za víc než jen několik poslechnutí, byly tudíž tím, co dělalo toto album na kilometry vzdáleným unylé nudě z jejich prvních desek. Zde se opět barvami hýří, ačkoliv nahrávka podává závratné momenty v jednotnější formě. Fascinuje mne nebojácný příklon k retro-hippie zvuku, což je patrné na barvitých kytarových postupech ve stylu post rock ´n´ rollu (Nebo snad možná retro? Kdo se ostatně v těch krabičkách má vyznat?), které vedou s občasně používanými klávesami kouzelné dialogy. Působí to na mne jakoby se THE MARS VOLTA najednou rozhodli hrát běžné kratší písničky („Rogues“) a RED HOT CHILI PEPPERS naopak přidali na důraze („Dig“). Právě v tomto vidím posun oproti minulému albu – zkrátka „posun od crossoveru ke klasice“. Novinka používá halucinogenní jazyk starých hardrockových formací, avšak balí jej do moderního, velmi emotivního výrazu. Příkladem budiž hned úvodní surrealistická mantra „Quicksand“, kde Brandon Boyd zasněně kouzlí na zvlněné mořské hladině jako osamělý loďař, který dává své poslední sbohem světu na pevnině. Dvojka „A Kiss To Send Us Off“ zas uspokojí svojí náklonností k new age kytarovce, která je překvapivě avšak velmi zručně skloubená s drásavým refrénem. Znovu i v těch nejvygradovanějších momentech se zde nezbavíme všudypřítomného odéru zasněnosti. Další skladba „Anna Molly“ je stejně jako už zmíněná „Dig“ hitovou trefou do černého, jejíž síla se nachází jak v hranatě nasekaných post-punkových balalajkách, tak samozřejmě v zajímavé zpěvové lince. Kráska z největších má však jméno „Love Hurts“ (nezaměnit s nemožným cajdákem od NAZARETH). Jde ovšem o akustickou baladu, která prezentuje INCUBUS ve stylu současných kalifornských papriček. Naproti tomu je titulní věc punkovou divočinou s velmi přímočarým tahem na branku. Uprostřed alba se však dostává na mírné zvolnění a kratičký čas na oddych. V závěru zaujme zejména z poloviny akustická píseň „Paper Shoes“, hrající výhradně na atmosféru. Celkově však musím říct, že byť druhá půle kvůli několika prázdnějším místům zaostává za výbornými nápady z první, album neupadne do průměrnosti nebo dokonce letargie.
INCUBUS nahráli rozhodně osvěžující rockový nosič, který je poměrně zdařilým nástupcem předchozí přelomové desky a tak se znovu dostávám k osvědčenému názoru, že není důležité přílišně tlačit na pilu a zdůrazňovat tvrďáctví nařvaností svých nástrojů, ať už muzikant hraje jakýkoliv styl (v nu-metalu to však platí dvojnásob), ale stačí se jen poklidně usadit a nechat nápady samovolně vyvstávat. Z alba je cítit jeho dlouhodobé zrání, takže zde rozhodně nemáme co do činění s nějakým narychlo spečeným laxním dortem bez identity nebo naopak ani s primitivní ortodoxně se tvářící blbostí. To už opravdu vůbec ne. Velmi povedená kombinace písničkářské hravosti a stylové kalifornské atmosféry. Kdo by to do nich býval před osmi lety řekl?
Současní INCUBUS, to je kombinace letní rockové písně s dravou kytarovou new age a lehce zasněnou psychedelií. Udržení pozic.
7,5 / 10
Brandon Boyd
- zpěv
Mike Einziger
- kytara
Jose Pasillas
- bicí
Ben Kenney
- baskytara
Chris Kilmore
- klávesy
1. Quicksand
2. A Kiss to Send Us Off
3. Dig
4. Anna Molly
5. Love Hurts
6. Light Grenades
7. Earth to Bella (Part I)
8. Oil and Water
9. Diamonds and Coal
10. Rogues
11. Paper Shoes
12. Pendulous Threads
13. Earth to Bella (Part II)
Light Grenades (2006)
A Crow Left of The Murder (2004)
Morning View (2001)
Make Yourself (1999)
S.C.I.E.N.C.E (1997)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Epic Records
Stopáž: 47:39
Produkce: Brendan O´Brien
Studio: Henson Recording Studios, Southern Tracks Recording
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.